Entí písně

21. listopadu 2008 v 15:57 | ilenelaj |  Pán prstenů-ostatní

Píseň enta a entky

ENT:

Když zjara buky vyraší a míza stoupá kmenem,
když svítí lesní potůček a k větru stojíš čelem,
když dlouhým krokem, plným dechem zdravým vzduchem jdem,
přijď ke mně zpět, přijď ke mně zpět, vždyť já mám krásnou zem!

ENTKA:

Když jarem raší zahrada a roste obilí,
když květy jako lesklý sníh nám sady obilí,
když zem i vzduch se rozvoní deštěm se sluncem,
já zůstanu, já nepůjdu, vždyť já mám krásnou zem!

ENT:

Když léto zemi zalehne svým zlatým polednem,
pod listovou spavou střechou stromy sní svůj sen,
když lesní síně chladivé ve větru ševelí,
přijď ke mně zpět, přijď ke mně zpět, má zem je nejlepší!

ENTKA:

Když slunce hřeje, jablka a hrušky vypéká,
když sláma zlátne, bělá klas a žeň už nečeká,
když kane med a zraje plod a hnědne ořeší,
já na slunci tu zůstanu, má zem je nejlepší!

ENT:

Když přijde zima divoká a stromy zahubí,
když padne les a černá noc a den bledý pohltí,
když od východu pofičí a liják bude lít,
budu tě hledat, budu volat, za tebou chci jít!

ENTKA:

Když zima píseň umoří a padne černá tma,
zlomí se větev neplodná a skončí práce má,
vyhlížet budu, čekat budu, až mi přijdeš vstříc,
pak nelítostným deštěm spolu odejdem pryč.

OBA:

Společně půjdem na západ studenou končinou
a daleko snad najdem zem, kde srdce spočinou.

Entí seznam tvorů

Uč se teď umění živočichů živých!
Čti nejprv čtyři svobodné čeledi:
nejstarší z nich ze všech národů je elfů;
trpaslík tesá, temný má domov;
ent země zrozený, starý jak skály;
smrtelný člověk sedlá si koně.
Bobr, ten buduje, kozlík ten si skáče,
medvěd jí med, klát se chce kanec;
hafan je hladový, zajíček zalez...
Orel, ten odlétá, vůl v louce stojí,
jelen má paroží, jestřáb je rychlý,
labuť je líbezná, hladký je had...

Ent zemí zrozený, starý jak skály,
daleko dojde, vypije vodu,
a hladoví honiči, hobití děti,
smějí se mile, maličcí lidé.

Stromovousova píseň

Vrbovými luhy Tasarinanu chodíval jsem zjara.
Ach, ten pohled a ta vůně jara v Nan-tasarionu.
A řekl jsem, že je to dobré.
V létě jsem bloudil jilmovými lesy Ossiriandu.
Ach, to světlo a ta hudba v létě u sedmi řek Ossir!
A myslel jsem, že to nejlepší.
S podzimem jsem přišel k neldorethským bukům.
Ach, to zlato, červeň a ty vzdechy listí v podzimním Taur-naneldoru.
Bylo to víc, než jsem si uměl přát.
Do borového lesa na výšině Dorthonion vyšplhal jsem v zimě.
Ach, ten vítr a ta bělost a ty červené větve zimy na Orod-na-Thônu.
Můj hlas se zvedl a pěl do nebe.
Nyní ty země všechny leží pod mořem.
A já chodím po Ambaróně, Tauremorně, Adalóme,
v mé vlastní zemi, kraji Fangornově,
kde dlouze roste kořání
a roky hustěji než listí leží
v Tauremornalóme.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama